Tohle je imo průser, na který někteří psychologové třeba v USA upozorňují už strašně dlouho a říkají, že se tohle děje, ale je to vesměs ignorováno, protože ono co s tím, že, když je po tom tak obrovská společenská poptávka...
Tbf nevím do jaké míry z tohohle vinit stát a jeho snahu pečovat o duševní zdraví. Spíš asi ne. Ono je to imo celé hodně poháněné marketingově širší společností a od nejrůznějších "psychologických" influencerů atd., protože se v tom točí hrozné prachy. Těch různých podcastů a knížek atd.
Když to vezmu trochu šířeji: Poslední dobou se stala imo strašně populární "therapy culture" na sockách a je to dnes hrozně trendy starat se o vlastní duševní zdraví a jsou na to memes a všechno a je z toho nakonec normálně status věc s podobným vnímáním jako "starám se o svoje fyzické tělo a chodím od posilky" (tak co bych třeba nechodil na terapii, že jo, jsem strašný pašák, že to dělám, ukážu svaly a ještě k tomu ukážu výsledky z terapie...).
Po Twitteru běhají lidé co flexí tím kolik toho zvládli na terapii a nechají si za to aplaudovat. Jako na jednu stranu oukej, proč ne, pro řadu lidí to může působit povzbudivě a mohou si říct "Fajn, tak já to třeba zvládnu taky".
Zároveň to ale podle mě vytváří incentivy nejen k tomu, aby ty duševní problémy v populaci vznikaly, ale i proto, aby si je lidé hýčkali a udržovali a dokonce se jimi i chlubili. Nebo-li ono to stigma kolem duševních nemocí mělo určité pozitivní stránky právě v tom, že lidé nechtěli mít duševní problémy a měli motivaci je nemít (což nepřímo způsobovalo, že jich prostě bylo mezi lidmi míň).
Možná ta úporná snaha všechno destigmatizovat a dělat kampaně na duševní zdraví vedla k normalizaci mentálních problémů a tak je jich paradoxně víc a ne míň (a možná to vlastně není žádný paradox, možná je to prostě normálně copycat efekt typu "když se víc mluví a píše o unalive eventech, zvyšuje to množství těch eventů v populaci" - na což jsou tuším přesvědčivé důkazy).
To jen tak co mě volně napadá k tématu.