Moderní ekonomiku vyspělých a skoro vyspělých zemí už jde jen s obtížemi vydávat za klasickou spotřebitelskou ekonomiku. Ne proto, že by lidé přestali chtít, ale protože jim do značné míry došly potřeby, které jsou v jejich světě realisticky dostupné.
Vzniká tak zvláštní rozdělení. Na jedné straně jsou potřeby pro masy: zboží, služby, pohodlí, zábava, statusové drobnosti. Ty už byly v nějaké podobě většinou uspokojeny. Na druhé straně jsou potřeby elity: prostor, čas, bezpečí, vliv, špičková péče, exkluzivita, skutečná autonomie. Ty jsou pro většinu lidí tak vzdálené, že o nich ani neuvažují jako o vlastních možnostech.
A tím se spotřebitelská ekonomika pomalu mění v ekonomiku manipulační. Už nejde jen o to uspokojovat existující poptávku. Nejdřív je třeba člověku vysvětlit, co má vlastně chtít, proč mu to chybí, proč bez toho není celý, úspěšný, zdravý nebo dostatečně autentický. Teprve potom se v něm vyrobí potřeba, která se mu následně slavnostně prodá jako řešení.