Před třemi lety odešel z tohoto světa Martin Krejčí alias Taylor. Muž, s kterým jsem prožila doposud nejhorší chvíle svého života na místě, kde pak jeho zasáhla osudná ruská střepina. Dva měsíce ještě bojoval o života a nechával nás všechny doufat, že to dá. Protože kdo jiný by to měl dát, že?
Mávám ti tam nahoru zase z Ukrajiny. Vím, že bys ani minutu svého života nevzal zpátky. Žil jsi tak, jak jsi chtěl žít. Na plno, podle svých zásad, s obětavostí, které nejsou obyčejní lidé schopni. "Vím, že bych měl odjet, ale nemůže je tam jen tak nechat, když mám ještě trochu pojízdné auto. Musím se tam vrátit. Vím, že tahám čerta za ocas...," řekl mi když jsem odjížděla z té osudné blindáže na Kreminně.
Vzpomeňte se mnou na Martina, Taylora...
Zde najdete odkaz na audioreportáž, kterou jsem po jeho odchodu vytvořila z našich rozhovorů a hlasovek...
reporterky.cz/post/nechce-se…