u zubaře sestra: "doktorka si vezme Eli na klín, tak abyste na to byli připraveni" "Je to třetí dítě, ať si ji vezme klidně na víkend."

Oficiálně mám za sebou první školní rok jako řidič školního autobusu. Prvních pár měsíců jako substitute (pořád nechápu že jsem to dala) a pak jako route driver. Úleva. Žádné zranění, žádná tragédie, žádný ťukanec. Šílené počasí, sníh, deště že nevíš jestli lije zespodu nebo zvrchu, zamlžená okna, tma, povodně, vichřice. Bordel na palubě, snaha mě vytočit. Nespočetněkrát odstavený autobus, nalezený papír se vzkazem "we hate you". Dodnes doufám že to bylo pro mě a ne pro některé z dětí na palubě. A pak, jak lusknutím prstu... Spolupráce, většinou pohoda, odstavený autobus výjimečně. Spousta skvělých chvil, spousta úžasných dní. Dnes ráno, kdy mi jedno elementary dítě (asi téměř nonverbal. Dítě, které mi nikdy nic neřeklo, jen jednou na mě pořád dokola křičelo jeho jméno a pak, po čase, mi jednou zamávalo) položilo hlavu na rameno a řeklo "I love you". A já pak seděla v autě a brečela. Miluju tu práci. Miluju.

Odvezla jsem děti do škol a sedím v autě. Za necelou hodinu vyrážíme děti zase nabírat. Ostatní řidiči šli do Starbucks, já nemůžu. Ne že bych nemohla jako nemohla. Potřebovala jsem být chvíli sama a vstřebat některé zážitky tohoto rána. Jeden byl obzvláště silný a já se musím dát dokupy, protože budu zvesela hulákat s dětmi a těšit se s nimi na prázdniny. Když elementary děti dnes skandovaly "we want psssss", znamenalo to pro mě strašně moc. Už to přes týden nedělaly a myslela jsem že zapomněly. Já si jdu utřít oči a za chvíli budu startovat pro poslední kolo třech škol.

Na elementary trase mám malou holčičku. Je to to nejsladší malé stvoření. Včera mi po škole podávala cookie, které pro mě ulovila na školním field day. Někdy mi dá květ, jindy mě obejme nebo doporučí film. Rozhovory s ní jsou highlight dne. Highlight práce. (poznámka autora-z hygienických důvodů jsem cookie po práci vyhodila. Je úžasná a skvělá, ale ty tlapky po celodenním rejpání venku... Ani od vlastního dítěte bych to nesnědla - jak nevím kde se to válelo, nejdu do toho :-D)

Dnes má high school krátké vyučování, nemělo smysl jet do depa. Tak jsem firemní káru zaparkovala u baráku a jsem celá nervózní z obavy, že mi to někdo ojede klíčem :-D

Nedělní rozjímání ♥️

Jsem netušila, že jednou za rok šéf dělá hodnocení naší práce. No tak dnes jsem to měla v kastlíku. Awwww. Taky mi dnes kolegyně řekla že zvažuje že příští rok vezme moji trasu. Měla ji kdysi před X lety a asi ji chce zpět. Nenadělám nic, vážím si toho, že mi to řekla. Bolí to? Jo. Ale holt jsem na spodu potravního řetězce a je to jak to je.

Dnes bude poslední garbage day tohoto školního roku za volantem autobusu. Poslední hra se třemi popelářskými vozy na mé trase. Dnes je poslední školní den pro high school seniors. Snad poslední den se zamlženým autobusem kvůli dešti (prosím prosím snad ten den byl včera).

Ugh, na internetech jsou fotky ze sobotního průvodu. Všichni lidi vypadají skvěle. Veselí, krásní. No a pak jsem tam já. Na jedné fotce se tvářím že přemýšlím že si lehnu na zem a nechám se přejet autobusem (a možná jsem o tom přemýšlela), na druhé - detail mého obličeje- mám hubu dokořán tak, že to vypadá, že mám hlavu úplně odklopenou. Že já jsem tam vůbec lezla :-D

Když mě kolegyně vezla včera zpět do depa vyzvednout si auto, popsala jsem jí co se v pátek odpoledne odehrálo s elementary dětmi na palubě. Řekla jsem jí, co jsem jim během monologu při odstavení autobusu řekla. Chtěla jsem vědět její názor, jestli už to nebylo třeba moc. Podle ní nebylo. Řekla mi, že se v depu mluví. Že se mluví o tom, jak dobrou práci jsem s nimi odvedla a ta změna co na palubě je, je velká. V pondělí (snad) budu sledovat záznam z kamer, potřebuju rozuzlit kdo. Páteční odpoledne bylo hrozný. Když jsem ale děti postupně vysazovala, zastavila se u mě holčina: “I’m really glad you’re my bus driver.” “Even after we had to pull over for so long?” “Yeah, even then.” Dostalo mě to. Ne že ne. Občas se sama sebe ptám, jestli má smysl se snažit. Vím že ano a že nepřestanu. Jen to občas někde vzadu v myšlenkách vyskočí. Má to smysl. Každý každičký den.

Pomalu chystám malé rozlučkové dárečky pro "moje" děti. Mám jich skoro 100, tak to dělám postupně. Bittersweet. Tak to cítím. U psaní kartiček se tak sama pro sebe usmívám při vzpomínkách na to, co všechno na palubě vyvedli. Yikes.

Děti jsou už mentálně na prázdninách. Včerejší odpolední a jízda stála za to. Middle school - dvě holky dělaly takový bordel, že jsem autobus odstavila. S tím se jet nedalo. Kluk v autobuse stříkal body spray. V uzavřeném prostoru opravdu lahůdka. Elementary. Moje sladká elementary. Někdo měl balónek a stále a neustále z něj vypouštěl vzduch. Pištělo to jak sviňa. Mohla jsem opakovat do nekonečna že toto ne. Musela jsem odstavit. Nepřiznal(a) se, nikdo nikoho nenapráskal (awww, jsem na ně pyšná-ale i nakrknutá). Domů jsem dolezla pomalu po čtyřech. Ugh. Proč já tu práci sakra dělám? Ajo, já to vlastně miluju! Úplně mega moc!

Immer furt potkávám na silnici zvířata. Ale žádné neumí hodit tak znechucený, arogantní a všeříkající pohled, jako mýval. Autobus ho vyloženě iritoval, tvářil se, že bude hrát o zlaté žebro. Nakonec to vzdal a nasupeně ze silnice odkráčel. Neutíkal, odkráčel. Nebudu opakovat co si myslel, na sociálního sítích většinou sprostá nejsem.

Dostala jsem zpět svůj autobus. Jupí. Přestěhovala jsem si tam všechen bordel, jedu. Třetí škola a tadá, světla na palubovce zas svítí jak vánoční stromek. Hlásím to mechanikovi, ten koukne do počítače a hlásí mi zpět, že no worries, můžu pokračovat v krasojízdě. Před odpolední se ptám jaký autobus si mám vzít. A že jestli mi nevadí světýlka, můžu jet mým. Vadí nevadí, odmítám si zas všechno stěhovat do jiného autobusu. Jedu, stačím to do nejprudšího kopce, cosi je špatně. Autobus je línější než obvykle. V místě, kde mám na tachometru už 25, mám 10. Plyn na podlaze, v hlavě mi letí, že mám v tom kopci stop a mám opravdu nervy, že jak zastavím tak to už nerozjedu. Long story short, rozjela. Horko těžko jsem ten kopec vyškrábala. Pak už jsou jen mírné kopečky v docela dobrých místech, tam kdyby mi to zdechlo, tak by mi to nevadilo až tak (vadilo, ale míň vadilo než v tom velkém). Na rovině to valilo jak drak, ale jinak to ztrácelo výkon. No zpět jsem dojela ok, tak jaképak copak. Po šichtě jsem si opět přestěhovala všechen svůj bordel a do konce školního roku už budu mít náhradní autobus.

To byl zas týden. Autobus kaput. Moje auto kaput. Dnes jsem do práce jela manuálem a vůbec to teda není že se to nezapomíná. Teda aspoň já to zapomněla. Nikde mi to naštěstí nezdechlo, ale že by to byla plynulá jízda - to teda ani omylem. Spíš takový uřvaný přískokem skok. Lol. Páteční pobavení veřejnosti. Ale děti byly celý týden zas úplně super, všichni jsou živí a zdraví, tak jaképak copak.