Dnes se Eva Erbenová, která přežila Terezín, Osvětim i pochod smrti, po více než osmdesáti letech vrátila k domu svých rodičů, Marty a Jindřicha Löwidtových, kteří byli zavražděni během šoa, aby zde za ně položila stolpersteiny. Nestála tam jen jako dcera, která přišla vzpomenout na své rodiče a na místo, kde s nimi byla šťastná. Stála tam jako živé vítězství nad těmi, kteří chtěli její rodinu vymazat z dějin. יהי זכרם ברוך. Nechť je jejich památka požehnáním. Milá Evo, díky za Tvou sílu, eleganci, životní moudrost a odvahu, s níž neseš a předáváš své svědectví. Tvůj život je inspirací a Tvým hlasem k nám promlouvá nejen minulost, ale i naděje pro budoucí generace. ***** Today, after more than eighty years, Eva Erbenová, who survived Terezin, Auschwitz and the death march, returned to the home of her parents, Marta and Jindřich Löwidt, who were murdered during the shoah, to lay stolpersteine in their memory. Standing there, she was not only a daughter remembering her parents and the place where she had once been happy with them. She stood there as a living victory over those who sought to erase her family from history. יהי זכרם ברוך. May their memory be a blessing. Dear Eva, thank you for your strength, elegance, wisdom and the courage with which you share your story. Your life is an inspiration and through your voice, not only does the past speak to us, but so does the hope for future generations.

💀🫀 Podcast Bichle: Všichni jednou umřeme. O životě, smrti a věčnosti s @RabbiDavidMaxa blog.biblion.cz/podcast-bich…

Poslanecká sněmovna obdržela z prestižní sbírky nadace Memorial Scrolls Trust do trvalé zápůjčky svitek Tóry MST č. 41. ➡️ psp.cz/zprava/22050

📜 Historický svitek Tóry v Poslanecké sněmovně Při příležitosti včerejšího Jom ha-šoa jsem měl tu čest podílet se na trvalém umístění svitku Tóry č. 41 ze sbírky Memorial Scrolls Trust ve @snemovna. Svitek pochází z Říčan, přežil nacismus i komunismus a dnes je vystaven jako tichý svědek ztráty, přežití i naděje. Připomíná nejen tragédii šoa, ale i staletí židovského života v této zemi a společnou odpovědnost nezapomínat. Nejde jen o historický artefakt, ale o připomínku lidí, kteří z něj kdysi četli a jejichž hlasy byly umlčeny. Děkuji všem, kdo se podíleli na této iniciativě: @snemovna, MST, @EcChajimPraha, @Federacezidobci a @WUPJudaism. Více informací v tiskové zprávě: psp.cz/zprava/22050 🕯️✡️🇨🇿 Zachor — Pamatuj.

Od rodin a životů, které nám byly krutě ukradeny, k těm, kteří přežili a nesli své příběhy dál — dnes večer a zítra nevzpomínáme jen na to, jak zemřeli, ale především na to, jak žili. Na Jom ha-Šoa jsou v našich srdcích I myslí - šest milionů obětí i všichni ti přeživší, jejichž svědectví udrželo jejich světlo živé. 🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️🕯️ #nezapomeneme #yomhashoah

As Passover came to a close, we reflect with gratitude. Last week, together with the Jewish Community Center Prague, we co‑hosted a Diplomatic Seder in Prague, welcoming diplomats, government officials, friends, and partners—including Israel’s Ambassador to Czechia, @AmirwWeissbrod Hosted in the Czech Senate by Deputy Chairs Jiří Drahoš @jiridrahos1 and @JiriOberfalzer, led by @RabbiDavidMaxa , the beautiful evening unfolded in a truly meaningful setting. We thank the Senate and its officials for their warm welcome and support. This gathering highlights dialogue, shared values, and the much cherished, exceptional bond between the Czech Republic and the Jewish people.

Letos souběžně s Velikonocemi probíhá svátek Pesach, který připomíná přechod z otroctví do svobody. „Odchod z otroctví se neděl jen našim předkům, ale i nám samotným,“ říká David Maxa. „I dnes to potřebujeme,“ doplňuje Benedikt Mohelník. 🔗 rozhl.as/jbO #Verikála

"There is something both admirable in its intent and a profound detachment from reality in the words delivered on Sunday morning by Pope Leo in St. Peter’s Square. Admirable, because he speaks the language of peace with moral clarity. Detached, because he does so from a place where war is an abstraction, not a lived reality. ... The biblical tradition does not glorify war, but neither does it pretend that peace is preserved by refusing to confront evil. There are times when the greater sin is not to fight but to leave your people exposed to those who would butcher them without a second thought." jpost.com/international/arti…

This is the story of Irena Sendler, a Polish social worker, nurse and humanitarian who defied the Nazis and secretly saved 2,500 children from the Warsaw Ghetto. 🧵

"Docela často se mi stává, že slyším lidi mluvit o židovství v minulém čase: „Židé žili… Židé slavili… Židé dělali…“. Nemusí to být myšleno zle. Je to spíš důsledek toho, že obecné vzdělávání, veřejný diskurz i kulturní paměť rámují židovství především skrze dějiny, památky a holokaust, který mi Židé nazýváme šoa. Jenže židovství není kapitola v učebnici dějepisu, ale živá tradice. Je to způsob, jak žít život, jak vychovávat děti, jak slavit a jak truchlit. V Ec chajim se „muzejnímu“ pohledu bráníme velmi prostě: žijeme." proboha.cz/magazin/rozhovory…

FŽO se připojuje ke společnému prohlášení České biskupské konference a Ekumenické rady církví, týkajícímu se výroků předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a předsedy SPD pana Tomia Okamury, namířeným proti ukrajinským uprchlíkům.

I find it absolutely outrageous that @UNGeneva would publish a statement on January 27 that fails to mention Jews as its primary victims. January 27 is not a generic day against hatred. It marks the liberation of Auschwitz and commemorates the systematic attempt to annihilate the Jewish people, a crime without precedent. Alongside six million Jews, other groups were persecuted and murdered by the Nazi regime, including Roma and Sinti, people with disabilities, individuals targeted for their sexual orientation and those persecuted for their political convictions. To speak about this day without naming Jews is to strip it of its meaning and to empty remembrance of its moral core. Universal lessons matter, but they can only be drawn after the historical truth is stated clearly. When the victims are anonymized, responsibility is blurred, antisemitism is downplayed and memory becomes dangerously abstract. If the UN cannot even name Jews on Holocaust Remembrance Day, it raises a disturbing question: Who, then, is remembrance really for? Remembering everyone by remembering no one is a moral failure.

Ano, Rudá armáda sehrála v porážce nacismu nezpochybnitelnou a zásadní roli, spolu s armádou Spojených stálů amerických a Velké Británie. Ale to, že předsedkyně KSČM Kateřina Konečná ve svém postu k připomenutí výročí osvobození Osvětimi, o kterém si každoročně připomínáme Mezinárodní den památky obětí holocaustu, ani jedním slovem nezmínila, kdo byl hlavním terčem nacistického vyhlazovacího systému v Osvětimi, přesně zapadá do tradice komunistické interpretace holocaustu, která byla v Československu po desetiletí systematicky prosazována vládnoucí komunistickou stranou. Komunistický režim dlouhodobě rozpouštěl specificky židovskou zkušenost v neurčité kategorii „obětí fašismu“. Židé nebyli vražděni proto, že by byli politickými odpůrci režimu, partyzány či „nepřáteli lidu“, ale výhradně proto, že byli Židé. Právě tato skutečnost byla v oficiálním výkladu nepohodlná, protože narušovala ideologický obraz světa, ve kterém měl být fašismus především třídním nástrojem kapitalismu a holocaust jen jedním z jeho „excesů“. Výsledkem bylo vyprázdnění paměti. Veřejné projevy i učebnice většinou mluvily obecně o utrpení, případně o utrpení komunistů, ale vyhýbaly se pojmenování antisemitismu jako ústředního motivu genocidy evropského židovstva. Tím se holocaust nejen historicky zkresloval, instrumentalizoval, ale i morálně relativizoval. Pokud totiž nepojmenujeme, proč byli lidé vražděni, ztrácíme schopnost rozpoznat mechanismy nenávisti a jestli se nevrací znovu. Mlčení o židovském utrpení během holocaustu považuji za politické gesto, které pokračuje v tradici, jež Židům upírala jejich vlastní příběh a činila z nich anonymní masu bezejmenných obětí. Připomínat holocaust bez jasného pojmenování jeho židovských obětí je podle mne selháním historické i morální odpovědnosti a není možné k tomu mlčet.

Dnes, na Mezinárodní den památky obětí holokaustu, beru do ruky žlutou hvězdu své babičky Idy. Hvězdu, kterou byla nucena nosit během nacistické okupace. Na rozdíl od své maminky, mé babičky Karolíny, a své sestry, mé pratety Hedviky, měla štěstí. Přežila. Šest milionů však takové štěstí nemělo. Kdykoli tuto hvězdu držím, znovu si uvědomuji, že není jen kusem látky. Je to hmatatelné spojení s babičkou, kterou jsem nikdy nepoznal, přesto ji hluboce obdivuji. Obdivuji její obětavost a houževnatost, s jakou se v Terezíně starala o nemocné tyfem, její odvahu tváří v tvář každodenní smrti. Tatínek mi vyprávěl, že přestože měla žlutá hvězda sloužit k ponížení, jeho milovaná maminka ji tak nakonec tak nevnímala. Byla na ni, na Davidovu hvězdu, hrdá. (Snad také proto, že její tatínek se jmenoval David.) To, co ji mělo ponížit a zlomit, se stalo důvodem k nezlomné hrdosti. A právě v této hrdosti, která přežila i peklo na zemi, je pro mě jedno z nejhlubších poselství dnešního dne. Ať nikdy nezapomeneme.

Zichrono livracha. Nechť je jeho památka požehnáním.

Kfir Bibas was born three years ago today, on January 18, 2023. At eight months old, he was the youngest hostage taken to Gaza on October 7 and was murdered while in captivity.

12,000 KILLED IN IRAN Iran International: “In the largest killing in Iran’s contemporary history, carried out largely over two nights, Jan. 8-9, at least 12,000 people were killed” 🇺🇳 U.N. Human Rights Council reaction: 0 resolutions 0 emergency sessions 0 commissions of inquiry

V Íránu dnes zločinný teokratický režim systematicky a hromadně vraždí vlastní civilisty, ženy, mladé lidi, studenty, kteří se odvážili vyjít do ulic a požadovat svobodu, důstojnost a demokracii. Podle dostupných zpráv by mohlo jít o tisíce mrtvých, tisíce dalších jsou mučeny a vězněny. A přesto: Kde jsou ti hlasití, samozvaní obránci lidských práv, kteří s morální jistotou a obsesí kritizují Izrael a ignorují Hamás jako teroristickou organizaci? Kde jsou masové protesty, rezoluce, bojkoty, univerzitní petice, hashtagové kampaně a charitativní sbírky? Nikde. Trpící v Íránu ignorují stejně, jako ignorovali zavražděné a unesené Izraelce 7. října 2023. Je to důkaz selektivní empatie, která se neřídí utrpením obětí, ale ideologickým klíčem. Režim, který brutálně popravuje vlastní lidi, není pro mnohé „problém“, pokud jeho kritika nezapadá do jejich narativu.