Oznámení slovenské prezidentky Zuzany Čaputové přijímám s těžkým srdcem, ale i s plným porozuměním pro její rozhodnutí. Je mimořádně nespravedlivé, že tak empatická žena, která svou zemi doslova objímá svým nasazením a péčí, musí čelit takovému odpornému chování. Přeji jí hodně síly v těchto náročných časech.
V prezidentské kampani jsem také zažila výhrůžky, nenávist a urážlivé chování. První urážky a výhrůžky vás možná zamrzí, ale s časem se naučíte je přejít a už jim nevěnujete pozornost. Nicméně, když jsou urážky směřovány na vaše děti, tak to nejen nesmírně bolí a zraňuje, ale také vyvolává pochybnosti o tom, zda pokračovat ve veřejné aktivitě. Je to něco, co žádná matka nechce zažít.
Proto považuji za důležité otevřeně mluvit o tom, co političky zažívají během své kariéry, a veřejně odsuzovat takové chování. Ptám se sama sebe, odkud se bere nenávist, která zaplavila naši veřejnou debatu a prostor. Proč je stále nutné vnášet do politiky ty nejnižší emoce a strach? Opravdu jsme už zapomněli na to, že úcta a slušnost nejsou slabinou, ale základem civilizované společnosti?
Doufám, že jako společnost najdeme odvahu vést diskuse slušným způsobem. Bez hrubosti, nenávisti a výsměchu. Potřebujeme politiku, která je založená na respektu, porozumění a spolupráci, ne na zlobě a nenávisti.
Přeji nám i Slovensku, abychom na to nezapomínali. Pokud na to zapomeneme, riskujeme, že i další úspěšní, talentovaní a empatičtí lidé jako je slovenská prezidentka Čaputová předčasně ztratí zájem o vstup do politiky či pokračování svého mandátu. To by byla velká ztráta pro nás všechny.