Doma
Smíchováci vědí: žít tu je fajn, odsud se dobrovolně neodchází. Jdeš Kinského zahradou, co tu je bezmála dvě stě let a žasneš pokaždé, když hledíš z vyhlídky na proměny pod tebou. Kdo nezažil, nevěří. Támhle jsi chodil na střední, abys tam po dekádách byl pro změnu kantorem. A hele o kus dál, v Drtince, sedala v lavici na gymplu s tvou mámou Jana, dcera Milady Horáková, která sem jezdila – dívej se doleva - odtamtud, z Cibulky. Smíchov, cos zažil za éry Husáka, s Andělem špinavým od fabrik uprostřed omšelých baráků, bizarních bufetů a putyk uhlířů, je naštěstí dávno pryč. Dnes je to moderní místo s tradicí k hezkému životu. Bohudík za Havla a úprk z Východu: i můj Smíchov a "pětka" jsou toho nezvratným důkazem. To musí přiznat i jeho nepřítel od staré Kikiny: jo, koukni se tamhle, ne, tam ne, trochu víc doprava. Správně, tam bydlí Macinka....