44.část.Německá obranná kampaň v Itálii 43–45.
2. prosince 1943 začala spojenecká Operation Raincoat masivní dělostřeleckou přípravou proti Bernhardt-Linii v masivu Monte Camino – La Difensa – Maggiore. Z pohledu velitele XIV. pancéřového sboru generála Fridolina von Sengera und Etterlina šlo o očekávaný, ale extrémně intenzivní útok na klíčový sektor 10. armády. Hlavní obránci zde byly jednotky 15. Panzergrenadier-Division, konkrétně III. prapor./104. PzGrenRgt posílený dvěma rotami 115. Aufklärungs-Abteilung. Celkově na vrcholu Monte La Difensa (Hill 960) a v okolí se bránilo přibližně 340 mužů- veteráni z Afriky a Sicílie, elitní vojáci.
Příprava pozic a očekávání německého velení:
Pozice budovány od začátku listopadu v hloubce: propojené bunkry a palebná hnízda vysekaná přímo do vápencové skály, vzájemně podporovaná kulometná a minometná postavení, minová pole, ostnatý drát, propojené zákopy. Hřebeny obsazeny pro maximální pozorování a palbu do údolí Mignano Gap.
Von Senger očekával hlavní útok tankovými svazy přes širší údolí směrem na Cassino a Řím („odvážný horský útok na nepřístupné útesy“ považoval za nepravděpodobný). Proto soustředili pozornost na průsmyky v centru, nikoli na příkré severovýchodní svahy La Difensa, které Němci považovali za „nepřístupné“.
Počasí: silný déšť, mlha, bláto – ideální pro obránce (omezovalo letectvo a pohyb záloh), ale ztěžovalo vlastní zásobování. Vojáci 15. PzGren.Div. byli unavení, v letních uniformách, bez dostatečného zimního vybavení.
Ráno/dopoledne: Klidnější den s průzkumem a drobnými hlídkami. Němci registrovali zvýšenou aktivitu Spojenců (dělostřelectvo, letectvo), ale neočekávali okamžitý velký útok kvůli špatnému počasí. Posily 115. AufklAbt dorazily 1. 12. právě kvůli očekávanému tlaku.
Odpoledne – kolem 16:30: Začala nejtěžší dělostřelecká příprava, jakou Němci na italské frontě dosud zažili (přes 900–925 děl II. amerického sboru). Desítky tisíc granátů (jen na La Difensa desetitisíce granátů v první hodině) zasypaly masiv. Německá hlášení mluví o „nebývalém násilí“. Komunikace přerušeny, zásobování ochromeno, zálohy izolované. Díky skalním bunkrům a byly ztráty mezi pěchotou relativně nízké, ale morálně to bylo drtivé. Německé dělostřelectvo odpovídalo rušivou palbou na shromaždiště a cesty.
Večer (kolem 18:00–22:30): Britská 56. divize zahájila diverzní/útočné akce na hlavní hřeben Monte Camino. Na La Difensa Němci detekovali pohyb pozdě – 1st SSF (FSSF) stoupala severovýchodním, extrémně příkrým útesem (který Němci nebránili klasickými prostředky, protože ho považovali za nepřístupný). První kontakt až v noci. Předsunuté hlídky III./104. otevřely palbu z kulometů, minometů a odstřelovačů, ale mlha, tma a dělostřelecká clona omezily reakci.
Noc 2./3. 12. (kolem 04:30): Skutečný pozemní boj začal (přechod do 3. 12.). FSSF dosáhla vrcholu za německými pozicemi. Němci rychle otočili zbraně (původně zaměřené na jižní/jihovýchodní svahy) a boj se změnil v chaos na hřebeni. Žádný velký koordinovaný protiútok – dělostřelectvo a terén to znemožnily. Malé taktické zálohy (roty 115. AufklAbt) byly pod palbou.
Role 1st Special Service Force – FSSF / „Devil’s Brigade“) v bojích 2.–3. 12:
Smíšená americko-kanadská elitní jednotka pod velením plk. Roberta T. Fredericka sehrála v rámci Operation Raincoat rozhodující roli při prolomení obrany Bernhardt-Linie v masivu Monte Camino – konkrétně na Monte La Difensa (Hill 960). Z pohledu XIV. pancéřového sboru šlo o překvapivý, vysoce profesionální horský útok, který obránci neočekávali a který výrazně přispěl k lokálnímu selhání obrany.
Von Senger v memoárech zdůrazňoval, že terén (strmé útesy, skalní stěny) a špatné počasí (déšť, mlha) kompenzují materiální převahu nepřítele. Neočekával, že elitní jednotka s horským výcvikem zaútočí právě z „nemožné“ strany.
2. 12. 1943 (odpoledne): Masivní dělostřelecká příprava paralyzovala pohyb záloh a komunikace. FSSF využila clonu k přesunu – 2. pluk (cca 600 mužů) stoupal severovýchodním útesem (volnými lezy, lana, žebříky) – směr, který Němci prakticky nebránili.
Noc 2./3. 12. (kolem 01:00–04:30): První muži dosáhli vrcholu za německými pozicemi. Německé předsunuté hlídky detekovaly pohyb pozdě (mlha tma dělostřelectvo). První kontakt – střelba z kulometů a ruční granáty – přišla až když FSSF byla již na hřebeni.
Ráno 3. 12.: Chaotické boje na úrovni družstev a boje na vrcholu. Němci rychle otočili zbraně (což trvalo), ale FSSF už měla převahu v překvapení a blízkém boji. Obránci byli odříznuti, izolováni a museli ustupovat přes sedlo směrem k Monte La Remetanea nebo Camino. Von Senger později uznával, že „malá jednotka provedla pozoruhodnou ukázku horolezectví“.
Boj se změnil v chaotické souboje na vrcholu (čety a družstva). Němci bojovali v malých skupinách z bunkrů a skalních úkrytů – MG42, granáty, bajonety. Překvapení bylo úplné: „Nepřítel zaútočil z místa, které jsme považovali za nemožné,“ hlásili velitelé.
Do 06:00–07:00 FSSF (1. a 2. rota 2. pluku) převzala vrchol. Obránci byli odříznuti, část padla v boji, část ustoupila přes sedlo směrem k Monte La Remetanea nebo Camino. Němci hlásili těžké ztráty (odhad 75 padlých v prvních hodinách podle spojeneckých zdrojů, Němci uváděli podobně vysoké počty).
Obránci, kteří ustoupili, se přeskupili na sousedních výšinách a vedli rušivou palbu (odstřelovači, minomety). Žádný velký koordinovaný protiútok 3. 12. – síly byly příliš oslabené a izolované.
Celý den pokračovaly boje o přilehlé pozice (sedlo, nižší hřebeny). Britská 56. divize útočila na Monte Camino, což vázalo další německé síly.
Dopad: Ztráta La Difensa otevřela přístupy do Mignano Gap a ohrozila celý masiv Camino. Donutila XIV. sbor k postupnému stahování na lepší linie a urychlení prací na Gustav-Linii. Morálka 15. PzGrenDiv. zůstala vysoká díky složení z elitních veteránů, přestože divize byla těžce pod svým stavem (mnohé prapory pod 100 mužů).
Ztráty: Přesná německá čísla pro tento den nejsou detailní, ale celkově v bojích o masiv byly těžké (desítky padlých, raněných, zajatých). Němci způsobili FSSF stovky padlých a raněných (včetně počasí).
Den 4. 12. byl z pohledu sboru úspěšnou zdržovací fází – přestože La Difensa byla ztracena, protiútoky na Hill 907 a udržení Remetanea sedla zdržely nepřítele. Von Senger oceňoval odolnost veteránů 15. PzD v horských podmínkách.
Strategický cíl splněn: Spojenci postoupili pomalu za vysoké ztráty (FSSF měla těžké ztráty při zásobování a patrolách). Ztráta pozic na masivu otevřela cestu, ale získala čas na dokončení Gustav-Linie.
Dne 5. prosince (noc 4./5. 12. a ráno) provedla 15. Panzergrenadier-Division jeden z největších a nejkoordinovanějších lokálních protiútoků celé bitvy o masiv Monte Camino. Cílem bylo získat zpět vrchol Monte La Difensa (Hill 960), který padl překvapivě 3. 12. do rukou 1st SSF („Devil’s Brigade“). Z pohledu velení sboru a divize šlo o poslední vážný pokus o obnovení obrany dominantní výšiny před definitivním stahováním na Gustavovu-Linii.
Hlavní zapojené jednotky v protútoku:
III./104. Panzergrenadier-Regiment — hlavní úderná síla.Tento prapor bránil vrchol La Difensa od začátku (cca 250–300 mužů původně). Po ztrátě vrcholu 3. 12. se jeho zbytky (spolu se zálohami) staly jádrem protiútoku.
115. Aufklärungs-Abteilung . Tyto jednotky sloužily jako taktická záloha a byly zapojeny do lokálních protiútoků a rušivých akcí. Podporovaly III./104. v nočním přiblížení přes rokle a svahy.
129. PzGrenRgt. Polovina III. praporu byla v sektoru La Difensa/Remetanea; druhá polovina v sousedním britském sektoru (Monte Camino). Některé čety byly přiděleny k posílení protiútoku.
Síla: Cca 600 mužů v útočných skupinách (čety a roty) — klasická německá taktika „pružné obrany“: noční přiblížení přes „nepřístupné“ rokle západně a jižně od Hill 907, využití mlhy, tmy a znalosti terénu.
03:35: Protiútok začal v síle cca 600 mužů. Útočníci postupovali v malých skupinách přes strmé svahy – ruční granáty, blízký boj, MG42 a minomety. Boj se rychle změnil v chaotické souboje malých oddílů na hřebeni a vrcholu. Němci se dostali velmi blízko k pozicím FSSF, ale byli zastaveni intenzivní obranou (kulomety, minomety a především předem navedenou dělostřeleckou palbou Spojenců).
Shrnut: 5. 12. 1943 byl dnem odvážného, ale neúspěšného protiútoku 600 mužů z 15. PzGren.Div – posledního vážného pokusu o obnovení obrany na La Difensa. Ukázal limity i přednosti německé pružné obrany v Apeninách: odhodlanost a znalost terénu nestačily proti připravenému elitnímu nepříteli s dělostřeleckou převahou.
7.12. Ráno / dopoledne: FSSF provedl průzkum bojem (rota- z 1. praporu 2. pluku). Němci detekovali pohyb a otevřeli palbu z připravených pozic – cca 50 mužů v silném obranném postavení na Remetanea (kulomety, minomety, snajpři). Patrola FSSF byla nucena ustoupit. Němci využívali mlhu a znalost terénu k rušivým akcím – žádný velký pěší střet, ale přesná palba na stezky a zásobování nepřítele.
Večer / noc: Němci provedli organizovaný ústup hlavních sil – zadní voj zůstal pro zdržení. Žádný velký protiútok; priorita byla zachovat síly pro další obranu. Dělostřelectvo sboru (včetně Nebelwerfer) pokračovalo v rušivé palbě na vrchol a sedlo, aby znemožnilo konsolidaci FSSF.
Ztráty a efektivita: 1st SSF utrpěla těžké ztráty (73 padlých, 313 raněných, 9 nezvěstných 116 evakuovaných kvůli počasí/únavě), ale způsobila Němcům srovnatelné ztráty v poměru k dosaženému výsledku. Němci ji považovali za elitní nepřátelskou jednotku, která kompenzovala početní převahu konvenčních sil speciální taktikou. Rozhodně se kvalitou vyrovnala německým veteránům z 15PzGrenDiv.
Ale 1FJD byla lepší...😉
Jen poznámka k FSSF:
FSSF (First Special Service Force – známá také jako „ďábelská brigáda“ (Devil’s Brigade) nebo „černí ďáblové“ (Black Devils), byla elitní společná americko-kanadská jednotka z druhé světové války. Sloužila jako předchůdce moderních speciálních sil USA i Kanady.
Rozpuštěna 5. prosince 1944 ve Francii – přešla na konvenční boj a ztratila elitní charakter. Kanaďané přešli do jiných jednotek, Američané do výsadkových divizí nebo 474. pěšího pluku.
8.prosinec byl posledním dnem intenzivní obrany masivu Monte Camino:
Spojenecké jednotky (především 56. britská divize a 1. SSF) po několikadenních krvavých bojích ve skalnatých pozicích konečně dosáhly vrcholů a hřebenů. Německé jednotky 15. PzGrenDiv držely poslední výšiny (např. Monastery Peak a okolní body) pod neustálou dělostřeleckou palbou a útoky pěchoty.
Žádné velké německé protiútoky toho dne nejsou dokumentovány – velení sboru už připravovalo plánovaný ústup na další připravené pozice severněji (směrem k San Pietro a Gustavově linii). Cílem bylo vyhnout se obklíčení a zachovat síly. Obrana byla považována za úspěšnou zdržovací akci. Spojenci potřebovali týden tvrdých bojů, aby dobyli několik kilometrů čtverečních hornatého terénu. Způsobené ztráty byly vysoké (britské a americké jednotky hlásily tisíce padlých a raněných v celé operaci.
pokračování příště...
Foto : mapa bitvy plukovník Robert T. Frederick velitel FSSF Panzer IV Itálie(jedna fotka je PzD HG